Takže jak bych nejlépe začal. Jednoho krásného nedělního odpoledne jsme se vydali do Německa pro vytipovanou Fronteru 3.2i pro Rescuera. Cesta do dojčlandu probíhala v celku bez větším problémů, až na hučící diferenciál naší Frontery, na což jsme si po určité chvíli cesty zvykli. Na místo jsme dorazili kolem 8 hodiny ranní. Po zběžném představení jsme zkontrolovali vozidlo, které mimochodem bylo ve skvělém technickém stavu jsme jej naložili a vydali se zpět k domovu. Vše probíhalo zatím hladce a cesta domů ubíhala bez větších problémů. Kolem čtvrté odpoledne jsme si říkali že by jsme tak kolem půlnoci mohli ulehnout doma do postelí. Zhruba 100 km před harničním přechodem Waidhaus/Rozvadov si naše tažná Frontera řekla že za deset let už toho má dost a dost třikrát si zakuckala a chcípnul motor. Naštěstí jsme stihli dojet na malé parkovišťátko, které bylo skoro plné. Po pár snahách nastartovat jsme zjistili, že to opravdu dál nepůjde. A jelikož mezitím se za námi udělal špunt z dalších vozidel a dozadu což bylo trochu z kopce jsme nemohli. Požádali jsme tedy ridiče české dodávky které stála na parkovišti zda by nás kousek neodtáhnul dopředu, aby jsme mohli zaparkovat a uvolnit průjezd. Šofér nás velice ochotně popotáhnul (za což mu tímto děkujeme ještě jednou) a my jsme mohli zacouvat bokem.
No a pak jsme se pustili do podrobné prohlídky toho co se stalo, či proč to nejede. Varianty byli pouze dvě. Buď nejde palivo a nebo to nemá jiskru. Palivo jsme velmi rychle vyloučili jelikož Frontera nechytala ani na benzin ani na plyn. Takže jsme se pustili do zjišťování toho zda nejde elektrika. Po vyšroubování zapalovací svíčky jsme zjistili, že nám to neháže jiskru. Po drobných úvahách, že někoho pošleme stopem domu pro druhé auto jsme začali hledat chybu.
Začalo poněkud složitější hledání. Vyblikali jsme si chybové kódy a zjistili, že nejde signál ze snímače otáček motoru který je umístěn ve spodní části motoru na jeho levé straně z čelního pohledu. Jelikož náhradní čidlo jsme neměli, tak jsme doufali v chybu na vedení, což se posléze potvrdilo. těsně před uchycením samotného čidla procházel kabel mezi blokem motoru a čerpadlem posilovače řízení. Za těch deset let si řekl, že toho má dost a je na čase roztavit izolaci kabelu a vyzkratovat dráty čidla. A že je zrovna co nejdále od domova tak si řekl dost. Čidlo jsme tedy vymontovali a začala chirurgická práce. Rozhodli jsme se nahradit část vedení novým kabelem a to jsme také provedli jak je vidět na dalších fotografiích.
Takže po provizorní opravě jsme s průpovídkou "pane mopadži" požádali všechny offroadové a automobilové bohy aby se práce podařila a zkusili nastartovat. Motor naskočil na první otočení a začal krásně bublat. Takže ohromná radost, sklidit nářadí a hurá k domovu po asi dvouhodinovém zdržení. To jsme ještě ovšem netušili, že není všem problémům konec. Naskákali jsme do auta a vydali se v dobré náladě na cestu. Neujeli jsme ani pět kilometrů a Kondor hlásí "máme to tu zase" . Naštěstí v neštěstí se nám to stalo zrovna u sjezdu, takže jsme opustili dálniční těleso a dojeli z mírného kopečka na sjezd a zaparkovali dole na křižovatce na zebře jak je vidět na fotografii.
Po zastavení a otevření kapoty jsem věděl, že je zle a už už jsem se chystal pro hasičák. Naštěstí to bylo jen spečené vedení které jsme nahradily a mysleli si, že vydrží teplotu motoru. No holt jak správně asi již tušíte to nevydržely. Vypadaly asi takhle:
Po zjištění, že námi vyrobená náhrada nevydržela tak velké teplo, jsme začali přemýšlet co s tím. Jasné bylo, že musíme co nejdál od motoru. Naštěstí pro nás jsme měli oranžový maják, ke kterému jsme měli dostatečně silný a stíněný kabel. No a začalo se předělávat a to tím stylem, že jsme vedení prodloužili o 1,5 metru a šli jsme co nejdál od motoru a horkých částí.
Po této úpravě jsme si byli jistí, že to bude fungovat. Opět po patřičné průpovidce Frontera naskočila a šlapal vcelku pravidelně. Po této úpravě jsme již dojeli vcelku a šťastně domů a zhruba kolem třetí hodiny raní jsme ulehali do našich postelí zničení jak Hirošima.
KONDOR A NIMROD