Oprava roztrhaného čalounění motoru 30.6.2007

Diskuze k článku

Na své fronteře r.v. 2000 jsem zjistil, že se mi pomalu ale jistě trhá čalounění kapoty motorového prostoru a skelná vata v tomto čalounění obsažená, mě padá na motor. Proto jsem začal přemýšlet o výměně tohoto kusu čalounění. Sehnat však tento díl v ucházejícím stavu se však ukázalo jako téměř nemožné a každá rychlejší jízda způsobovala stále větší a větší rozpad čalounění.

Díky Merlinovi jsem se dozvěděl o firmě MIKRA (www.mikra.cz), která vyrábí samolepicí odhlučňovací sady a prodává je i v metráži. Objednal jsem si tedy kus tohoto materiálu v rozměru 1x1.5 metru. Jedná se o nehořlavou látku podobnou skelné vatě, protkanou šňůrkou, kdy jedna strana je pokryta lepidlem a na druhé straně je nalepena perforovaná hliníková fólie.

Co se výměny týče, začal jsem demontáží starého čalounění držícího na kapotě pomocí šestnácti umělohmotných "klipsů". Tyto jsem demontoval tak, že jsem je naklonil na jednu stranu a pootočil proti směru hodinových ručiček. Na klipsech není závit, proto je pravděpodobně jedno, kterým směrem je budete otáčet, jde o to je nezničit. Mě se jeden povedlo ztratit někde v motoru a už jsem ho nenašel, nicméně, co se symetrie týče, byl tam jaksi navíc, takže jsem ho oželel a použil zbývajících patnáct kousků.

Před montáží jsem přemýšlel, jak ochránit hrany odhlučňovací sady, aby se opět nezačaly časem třepit. Postupoval jsem tak, že jsem ze strany papíru (samolepící vrstvy) obkreslil původní tvar čalounění a pak ještě jednou celý obvod zvětšený cca o dva centimetry po celém obvodu na stranu s papírem.

Tento větší obrys jsem vystřihl, a pak stejným postupem, jak se filetuje ryba, jsem oddělil po obvodu do hloubky těch dvou centimetrů (na skutečnou velikost čalounění) hliníkovou fólii od tkaniny. Chce to trochu trpělivosti, hlavně se snažit hliníkovou fólii nepotrhat. Fólii jsem zahnul směrem do středu a tkaninu odstřihl na skutečnou velikost. Tak jsem dostal skutečný tvar původního čalounění s cca dvoucentimetrovým přesahem hliníkové fólie. Tuto fólii jsem pak přehnul přes okraje tak, aby chránila okraj nového čalounění.
POZOR ! Až zde jsem zjistil, že dvoucentimetrový přesah hliníkové fólie není dostatečný, po přehnutí na stranu s lepidlem se mi tuto fólii nepovedlo na samolepicí stranu přilepit tak, aby držela !!! Proto, pokud budete postupovat stejně, zvolte větší přesah hliníkové fólie (min. tak 5 centimetrů, materiálu je dost), na samolepicí vrstvu se totiž u okrajů nelze spolehnout. Jelikož jsem již neměl jiného východiska, oblepil jsem tedy hrany nového čalounění páskou na parozábranu. Podotýkám, že toto nebyl záměr, ale již jsem neměl jiné řešení. Na samolepící stranu jsem hliníkovou fólii, resp. poté pásku, přilepil až pod krycí papír - tzn. odlepit kus krycího papíru od čalounění, přehnout hliníkovou fólii, přilepit na samolepící vrstvu a opět překrýt krycím papírem.
Následně jsem již na stranu s hliníkovou fólii vyznačil díry na původní "klipsy", propíchl a prostrčil tyto klipsy.

Takto máme připravené nové čalounění. Kapotu jsem očistil, odmastil a postupem "z boku do boku" pomalu přilepil nové čalounění. Kusy mezi klipsy jsem během lepení tvaroval dle kapoty, aby se nové čalounění přilepilo co největší plochou na kapotu - vždy prvně zacvaknout zlehka klipsu a pak dotlačit na kapotu.

Takto jsem nalepil a klipsy připevnil nové čalounění po celé ploše. Poté jsem klipsy pořádně dotlačil a ještě jednou vytvaroval čalounění dle kapoty.

Po několika jízdách jsem ještě zkontroloval, zda nové čalounění drží a můžu potvrdit, že je stále na svém místě - samolepící vrstva opravdu drží, jak má.

Diskuze k článku

Přemek Koch, NIMROD