Sraz všech účastníků – tedy mě a Kodla proběhl dle předepsaného itineráře v restauraci Eden. K našim posádkám a vozům se přidal místní autobusák Jirka se svým mechanikem a svojí Lada Niva. Po cca hodinovém čekání zda přijede ještě někdo jsme se vydali na trať. Lehce zavátou Travní cestou jsme se sklouzli k prvnímu brodu. Mráz byl silnější než naše vozy a tak se nebrodilo. Za brodem jsem zastavil a ukázal Kodlovi stráň po které jsem měl naplánovaný sjezd. Omyl! Kodl ho i vyjel. Já jsem se pokusil, ale ten Nissánek je moc lehký na zadek a tak jsem dal přednost Jirkovi s Nivou. Fotka vypadá hrůzostrašně, ale byla fakt zima.
Po ujetí pár stovek metrů je bývalá motokrosová trať, kde je slibovaná hranka. Od doby prohlídky se trochu změnila (zavážejí to), ale to důležité zůstalo. Někdo to vyjel, někdo to přeskočil a někdo zůstal i viset.
Skok Vis
Zde se k nám přidal bratr Jirky s druhou Nivou a ten to po vyjetí nesjel, ale zapíchl se.
Následovala projížďka polními a lesními cestami tak, jak mě napadlo a znal jsem je z letních projížděk na kole. I druhý vytipovaný brod v lese byl zamrzlý. V druhé polovině trasy jsem měl problém projet hlubokým sněhem, tak musel zaskočit Mamut. Opět nezklamal. „Prošlápl“ nám cestu a my za ním (mám i video tak snad půjde). Po vyjetí z lesa se s námi Staří rozloučili. Před rozlučkou si Kodl neodpustil vykonat podpis na louce. Tak silné sousto netušil ani on ani já, který jsem jel za ním. Když jsem viděl Mamuta jak mu to už nejde tak jsem „hodil“ zpátečku. No, není to výmluvné?
Po vyproštění si Kodl neodpustil dokonat dílo. A povedlo se (taky video)! Po něm jel Jirka. Tomu už méně – vlastně vůbec. A tak jsme alespoň mohli pro Vás co jste nebyly narafičit skupinové foto.
Vrcholem celého ježdění byla prohlídka tělesa Sečské přehrady. Jelikož sněžilo tak to nebyla moc dobrá kultura, ale odpolední náladu nám zvedl pingl v restauraci Veselka, který za velký Gambáč, dvě malý, kávu a 0,3 točené limo chtěl 55,- Kč (ne Kčs). Tak tedy použiji jeho pozdrav na rozloučenou
dobrou………………….