Relativně levná zábava Opel Frontera


 

 

Interier mnohé napoví o předchozím majiteli

Nevýhodou je poměrně malý zavazadlový prostor

Podvozkové prvky byly v relativně dobrém stavu
Starší Frontera může být dobrou volbou nejen pro majitele horských areálů, ale také pro všechny příznivce terénního vyžití, kteří nechtějí investovat do nového vozu.

Opel Frontera je velmi oblíbený zejména vzhledem k relativně nízkým pořizovacím nákladům. Jeho image zlepšují solidní jízdní vlastnosti a hlavně pohodlí, které ocení uživatel při delším cestování. Samozřejmě, že nedisponuje tak dobrou průchodností terénem, jako třeba Nissan Patrol, což je dáno především absencí uzávěrky diferenciálu, ale také nižší světlou výškou 200 mm. Rozhodně však má příznivcům segmentu vozů s pohonem všech kol co nabídnout. Motoristická veřejnost již netrpělivě očekává nového nástupce. První Frontera byla představena již koncem roku 1991 a jen pouhá inovace by asi nedokázala posunout automobil na srovnatelnou úroveň v dnešní konkurenci.

Vůz v podstatě vychází z japonského vozu Isuzu Rodeo, z něhož Frontera používala jednak vznětové agregáty 2.3 TD (73 kW) a 2.8 TD (85 kW), převodovky a další technické prvky. Zážehové pohonné jednotky a designové ztvárnění již pochází od firmy Opel. Slabší vznětová jednotka nabízela poměrně nižší výkon a ani spolehlivost nebyla často její silnou stránkou. Jedinou výhodou byl snad spolehlivý řetězový rozvodový mechanismus.

Tentokrát jsme vyzkoušeli ojetou Fronteru Sport vybavenou vznětovým čtyřválcem o objemu 2499 cm3. Vůz byl vyroben v roce 1995 a nutno dodat, že se již několik majitelů „podepsalo” na jeho technickém stavu. Tomu také odpovídala nízká pořizovací cena 170 000 Kč, za níž byl v autobazaru nabízen. Interiér svojí ergonomií příliš nenadchne. Za nezvyklé považujeme řešení ovládání stíračů pomocí tlačítek. Automobil byl podle technického průkazu dovezen z Německa v roce 2000, servisní knížka neexistuje a počítadlo tachometru udávalo velmi optimistický údaj skutečně najetých kilometrů.

Výbava zahrnovala rádio se čtyřmi reproduktory, elektricky ovládaná boční okna, výškově nastavitelný volant, střešní okno a tažné zařízení. Na druhé straně chybí airbagy nebo ABS.

Pohonná jednotka nás příjemně překvapila slušným zátahem již od nízkých otáček. Přestože má motor poměrně velký objem, stále se jedná o čtyřválec o maximálním výkonu 85 kW.

Většina konkurenčních vozů má v případě zástavby vznětových agregátů spíše výkonnější šestiválcové provedení. Za největší nevýhody použitého motoru považujeme poměrně hlučný chod, pronikající do interiéru. Slušná dynamika v terénu se nám zcela nepotvrdila na silnici. Poměrně příznivá byla zhruba desetilitrová spotřeba na sto kilometrů jízdy, což na druhou stranu eliminuje dražší provozní náklady.

Skutečnost, že je opravdovým offroadem, potvrzuje její tuhý žebřinový rám, stejně jako tuhé nápravy. Zajímavostí je nezávislé odpružení přední nápravy torzní tyčí. V terénu pomáhá redukční převodovka a samočinné volnoběžné náboje předních kol. Testovaná verze Sport má rozvor náprav dlouhý 2330 milimetrů a třídveřové poměrně nepraktické řešení karosérie, především vzhledem ke špatnému přístupu na zadní sedadla.

Relativně špatný technický stav má za následek nižší pořizovací cenu. Rozbité zadní světlo, promáčknutý zadní blatník, barvou umazané zadní dveře zavazadlového prostoru nebo chybějící pravé zrcátko, to vše hovoří o přístupu uživatele.

Jaké je závěrečné shrnutí pro Opel Fronteru? Při nákupu rozhodně věnujte pozornost hlučnosti diferenciálu. Zejména zadní je často ve špatném stavu a jeho výměna bývá neodkladná. Také převodovky nejsou zrovna nezničitelné a častěji odchází i spojka. Svoji roli hraje pochopitelně také uživatel, jeho péče o vůz a často i styl jízdy.

 

Převzato z internetu.